Když mi bylo patnáct..

Když mi bylo patNÁCT, tak jsem bojovala s kdejakým beďarem. Vodičky od kožní štípaly a zabíraly jen dočasně. Acnecolor byl můj nejlepší kamarád.

Když mi bylo dvaCET, tak jsem už bojovat s beďary nemusela a užívala si spokojeně roky bez jakékoliv péče. Nanejvýš řasenka kralovala v mé taštičce "krásy".Těhotenství, porod šup a třiCET na krku. Konec culíků, skřipců je potřeba být repre, jupí jsem obchodní zástupce. Konečně jiné téma jak papala, kakala, utírala, mixovala.

Den první, potřebuji ze sebou něco udělat, tak maska to spraví. Nějakou jsme kdysi dostala na narozky myslím z Avonu.Snaha vylepšit fasádu končí, štípáním, pálením a ksichtíkem rudým jak rajče. Ha tak tudy cesta nevede.. 

Pokus číslo dvě, dám jen krém a červené fleky zamaskuji makeupem. Do půl hodiny vypadal můj obličej jak nahrubo naházená omítka. Makeup se jaksi zdrcnul, drolil a opět jsem jsem měla obličej v jednom ohni. 

Holky co já všechno vyzkoušela, jak já byla nešťastná každé ráno dívajíc se na sebe do zrcadla. Ta zoufalost se nedala popsat. Jakékoliv kroky něco zlepšit končily fiaskem. Do práce se mi kvůli tomu nechtělo, měla jsem strach vyzkoušet cokoliv dalšího, že opět ráno vstanu oteklá, oloupaná nebo červená jak rak. 

Dlouho mi trvalo než jsem přišla na to, že nejlepší věc co jsem mohla udělat, je se poradit s někým kdo ví jak, kdy a čím stav pleti zlepšit. Ono už jen ta informace, že citlivost pleti je jen dočasný stav nikoliv typ pleti byla pro mě osvobozující informace a těšila jsem se, až si pleť vychovám. 

Uběhlo mnoho let a má cesta mě inspirovala k tomu, abych inspirovala ženy, dívky, že jejich "cíťa" pleť nemusí být na stálo a že se s tím dá něco dělat. 

Právě proto píšu blog, abych mohla seskupit informace jako NEJČASTĚJŠÍ CHYBY PŘI PÉČI O CITLIVOU PLEŤ a další kroky, které vedou k převýchově, zklidnění a hlavně navrácení sebedůvěry. Protože žádné z nás nepřidá mít pleť jak struhadlo, červenou jak rajče nebo v jednom ohni.